Živočišná nebo rostlinná strava?

Většinou je poměr v našem jídelníčku posunut ve prospěch stravy živočišného původu, ve které dominuje maso, mléčné výrobky, máslo a uzeniny. V čem spočívá úskalí dominantně „živočišného“ způsobu stravování?

Živočišná strava obsahuje obecně větší množství kalorií, nežádoucích nasycených tuků a cholesterolu, může obsahovat toxické látky, anabolika a jiné. Spolu s dalšími faktory, jako je nedostatek pohybu, genetika, stres, se podílí na vzniku civilizačních chorob (nadváhy a obezity, aterosklerózy, cukrovky, vysokého tlaku aj.). Z tohoto pohledu je vhodné vnímat živočišnou stravu jako potenciálně rizikovou.

Rostlinná strava je méně kalorická, obsahuje komplexní sacharidy s nízkým glykemickým indexem (nezvyšuje výrazněji hladinu krevního cukru a prodlužuje pocit nasycení), pro zdraví nezbytné nenasycené tuky, dále vodu, vitamíny, minerály, důležitou vlákninu, fytochemikálie, enzymy. Rostlinná strava je zdrojem látek, bez kterých nemůže naše tělo zdárně fungovat. Antioxidanty z ovoce a zeleniny, jako jsou vitamín C, E, betakaroteny a mnoho dalších, zpomalují proces stárnutí, pomáhají udržovat vitalitu, zvyšují obranyschopnost organismu, zkrátka dávají nám zdravou „šťávu“ k životu. Z  tohoto pohledu je rostlinná strava protipólem a naopak před vznikem civilizačních chorob chrání.

Jak živočišná, tak rostlinná strava obsahuje bílkoviny (proteiny). Ty jsou základní složkou našeho těla, jsou nezbytné k růstu a obnově tkání. Právě přítomnost bílkovin je častým argumentem pro nezbytnost konzumace masa a mléčných výrobků každý den. Pravděpodobně je toho důvodem fakt, že se neví, kde kromě masa bílkoviny hledat. Podívejme se, kolik potravin vlastně obsahuje bílkoviny:

Živočišné bílkoviny obsahuje maso, mléčné výrobky (tvaroh, syrovátkové proteiny, sýry), vejce, uzeniny. V nich obsažené bílkoviny jsou tzv. „plnohodnotné“, to znamená, že poskytují plné spektrum aminokyselin (stavebních jednotky bílkovin). Zdrojem rostlinných bílkovin jsou obiloviny (žito, špalda, oves, ječmen, rýže, pohanka, jáhly, amarant, quinoa), luštěniny (sója – tofu, tempech, čočka, fazole, hrách, cizrna), ořechy a semínka (mandle, kešu, dýňová a slunečnicová semínka, konopná a chia semínka), ovoce a zelenina. Rostlinné bílkoviny jsou označovány jako neplnohodnotné. Jejich „plnohodnotný“ příjem zajistí kombinace luštěnin s obilovinami, luštěnin s oříšky apod. V případě vegetariánské stravy je proto důležitá pestrost a rozmanitost přijímaných zdrojů rostlinných bílkovin.

Z výše zmíněného vyplývá, že jednoznačné zdravotní výhody skýtá rostlinná strava, zatímco živočišná se jeví v dnešní míře konzumace jako riziková pro vznik mnoha chorob. Problém spočívá v nevyváženosti příjmu rostlinné a živočišné stravy a tím nedostatku antioxidačních látek, enzymů a vlákniny z rostlinné stravy a přebytku nasycených tuků v mase a másle. Významnou roli zejména pro vznik srdečně-cévních chorob hraje nízký obsah tuků nenasycených, „ochranných“, v naší stravě. Zdrojem jsou u nás téměř nekonzumované tučné mořské ryby – losos, rostlinné extra panenské oleje – olivový, řepkový, lněný, avokádo, ořechy a semínka, luštěniny.

Jak živočišná, tak rostlinná strava mají v pestrém a vyváženém jídelníčku své místo. Ze zdravotního hlediska dbejme však na to, aby živočišná strava nad rostlinnou nepřevažovala. Několik dní v týdnu bez masa, ovoce a zeleninový sálat s kvalitním rostlinným olejem či semínky každý den, avokádo místo másla, pravidelně čerstvé ryby, jsou jednoznačně kroky ke zdraví.